Poznávací zájezd do Walesu

Ahoj z Walesu I.
V neděli 4.dubna 2010 jsme v odpoledních hodinách vyrazili vzhůru za dobrodružstvím, tentokrát do Walesu. Cestou jsme se nejprve zastavili v Paříži, kde jsme strávili celý den. Po dlouhé noci v autobuse jsme do centra Paříže dorazili v časných ranních hodinách, takže jsme ji vlastně měli sami pro sebe.Ttak opuštěnými ulicemi jsme se to Velikonoční pondělí toulali. Nikde žádní koledníci, zato spousty krásných staveb, malebných kaváren a zajímavých lidí. Všichni jsme fotili jako o závod a tak máme všichni fotku před Sorbonnu, Pantheonem, Notre Damme a před Louvrem. Nožičkám jsme dali trochu odpočinout během vyhlídkové plavby po Seině. Pak už nás ale čekalo to hlavní. Výstup na Eiffelovku! Výhled to byl náramný a my měli celou Paříž jako na dlani. Myslím, že se to všem dětem moc líbilo a to i proto, že jsme místním pouličním prodavačům Eiffelovek všech velikostí zvedli zásadně tržby. Odhaduji, že průměrný počet zakoupených Eiffelových věží na žáka je 14! Poté jsme procházkou přes Trocadero spěchali k našemu autobusu a ubytování v hotelu F1. Pokoje skromné, ale čisté. Hlavně ale pro každého postel, kde jsme po noci strávené v autobuse, běhání po Paříži mohli natáhnout své nohy a pořádně se vyspat.
V úterý ráno jsme vstávali velmi brzy, abychom se nalodili na trajekt směr Dover ve Velké Británii. Po hodině a půl poklidné plavby pod azurovou oblohou nás přivítaly známé bílé útesy doverské. Všichni jsme byli vykuleni z toho, že se tu jezdí po druhé straně, nemají tu kilometry ale míle a vůbec všechno je jiné a pro nás nové. A to ani nemluvě, že o tom, že je tu o hodinu méně. To někteří z nás zjistili až následující ráno! První město, které jsme navštívili, byl Chester, krásné historické město s mnoha památkami, které jsme samozřejmě náležitě zdokumentovali. Večer pro nás nastal další očekávaný předěl. Ubytování v rodinách! U koho budu bydlet? Jak se domluvím? Dají nám najíst? To byly asi nejčastější otázky, které se všem honily hlavou. Napětí se mísilo s nervozitou a někteří se proto až hystericky smáli, jiní bledli a bledli.
Ve středu ráno, hned po přivítání u autobusu se strhla vášnivá debata o to, kdo má lepší rodinu. Porovnávala se auta, domácí mazlíčci, počet pokojů i velikost večeře. Celkově ale byli všichni spokojeni a každému se povedlo někoho něčím trumfnout! Díky této debatě jsme si ani nevšimli, že míříme na místní College, kde nás čekalo vyučování angličtiny. Nebylo to ale tak hrozné, jak to zpočátku vypadalo. Povídali jsme si totiž o mobilech, České Republice a jídle, takže jsme se mohli zase vytahovat, co všechno známe, jak je to v ČR boží a jaké dobroty u nás jíme. Odpoledne jsme pak navštívili kouzelné městečko Portmeirion. Byla to nádhera! Měli jsme čas si vše prohlédnout a ještě se projít po ohromné pláži, kterou vytvořil právě probíhající odliv! Romantika nad romantiku. A aby toho nebylo málo, přesunuli jsme se do městečka Caernarfon se stejnojmenným hradem – místem korunovace prince Charlese princem waleským. Na závěr jsme se dojeli podívat na nejzápadnější cíp Walesu s obrovskými útesy bičovanými Atlantským oceánem s malebným majákem – na ostrov Anglesey. To vše za slunečného počasí a s úsměvem na tváři.

Ahoj z Walesu II.
Ve čtvrtek odpoledne hned po angličtině jsme vyrazili do Liverpoolu. Asi po hodině jízdy jsme vjeli do ohromného průmyslového centra severní Anglie na řece Mersey. Opět nám přálo počasí a i tohle místo úplně odlišné od krásné přírody severního Walesu má něco do sebe. Naše první kroky vedly na Anfield Road na stadion slavného FC Liverpool. Ten den se zrovna hrálo osmifinále Evropské ligy s Benfikou Lisabon a v okolí stadionu byly přípravy v plném proudu. Abychom lépe splynuly s davy liverpoolských a lisabonských fanoušků vzali jsme útokem Liverpool MegaStore - oficiální obchod FC Liverpool. Fanoušky jsme pak potkávali na každém kroku a večer u televize jsme, jak jinak, fandili FC Liverpool. You'll never walk alone... Liverpool není jen slavný FC ale také The Beatles, a tak jsme nemohli nenavštívit jejich museum se spoustou jejich fotek, kytar a dalších věcí z jejich života. Nesměl chybět ani tradiční nákup suvenýrů pro vás nejbližší, takže mnohá z našich maminek či babiček ode dneška bude pít kávu jen z hrnečku se žlutou ponorkou. Byl to zkrátka další slunečný den na úžasném místě, kde spoustu věcí dělají jinak a je to na atmosféře tohoto města znát.
V pátek jsme se hned po škole, šli projít do nedalekého přímořského střediska a protože bylo krásné počasí mohli jsme se slunit na pláži nebo ještě dokoupit nějaké ty suvenýry s velšským drakem. Pak už nás čekal jen dlouhý přesun do Londýna a ubytování v londýnských rodinách, které stejně jako ty velšské byly skvělé.
V sobotu ráno jsme se vypravili na průzkum centra Londýna. Od Tower Bridge jsme se metrem přesunuli k muzeu voskových figurín a každý se mohl zvěčnit s nějakou tou hvězdou hudebního, filmového nebo sportovního nebe. Odpoledne jsme strávili v Covent Garden plném pouličních artistů, hudebníků a prodavačů a pak už hurá na London Eye. Tohle byl asi vrchol dne a to doslova, protože nás tohle obří ruské kolo vyneslo 120 metrů nad Londýn a my ho měli jak na dlani. Večer ale bohužel naše dobrodružství ve Velké Británii končila a my nasedli do autobusu směr Praha, kde nás čekali naši blízcí.
Výlet se více než vydařil a počasí bylo skvělé od prvního do posledního dne. Měli jsme také velké štěstí na skvělou paní průvodkyni a úžasné a vtipné pány řidiče, kterým patří náš dík.